Od chůze k chůzi (a dalším radostem života)
Po pokusech s nejrůznějšími sporty a sportovními disciplínami jsem ve dvaadvaceti letech „zaparkoval“ u prazvláštního atletického odvětví – u sportovní chůze. Velmi rychle jsem se vypracoval, stal se profesionálem a jako reprezentant se zůčastnil v průběhu zhruba patnácti let všech vrcholných evropských a světových soutěží. Vnímal jsem že být vrcholovým sportovcem = být zdravý. V osmatřiceti letech jsem ukončil kariéru a ve svých nohách jsem měl vysoko přes sto tisíc kilometrů.

Během následujících dvou, tří let nastaly první potíže, které se rychle stupňovaly. Velké bolesti téměř všech velkých kloubů a páteře, časté migrény, svalové křeče… Následovaly dvě rychle po sobě jdoucí operace kolene, jednání o výstuži dvou až tří bederních obratlů… a pak jsem se rozhodl, že do toho nejdu. Začal jsem na sobě pracovat metodou pokus-omyl, posléze studovat a kombinovat nejrůznější terapeutické metody, změnil stravu, styl chůze, začal používat Barefoot obuv…
Ve třiapadesáti jsem zjistil, že už mě nic nebolí. Stal jsem se kondičním trenérem badmintonistů a atletickým koučem, začal jsem lidem radit s výběrem Barefoot bot a učil je v nich chodit.

O deset let později jsem potkal Ideální Pohyb a její filozofie se mi na první dobrou zalíbila. Tak jsem tady!