Moje cesta k práci s tělem začala už během studia, kdy jsem trávila dlouhé hodiny sezením ve škole. Začala mě bolet záda, cítila jsem napětí a únavu a poprvé jsem si uvědomila, jak moc může každodenní režim ovlivnit to, jak se v těle cítíme. Tehdy jsem začala přemýšlet o tom, že péče o tělo není samozřejmost, ale něco, co si musíme vědomě budovat.

Pracovala jsem jako praktická sestra na interním oddělení. Tam jsem denně viděla, jak důležité je tělu rozumět a starat se o něj včas. Právě tahle zkušenost mě utvrdila v tom, že pohyb a prevence jsou klíčové.

Učit byl vždy jeden z mých snů, a proto jsem vystudovala pedagogickou fakultu – český jazyk a hudební výchovu – a nějaký čas jsem učila na základní škole. I tam jsem si všímala, jak brzy se u dětí objevují první dysbalance, jak sedí, chodí a jak moc je ovlivňuje nedostatek pohybu nebo nevhodná obuv. To mě znovu přivedlo zpět k zájmu o tělo a jeho fungování.

Následně jsem si splnila svůj druhý sen a vrátila se zpět do zdravotnictví, tentokrát jako zdravotnický záchranář. Mezitím se ale začaly ozývat i moje vlastní zdravotní potíže. Hledala jsem odpovědi a učila se vnímat své tělo jinak. Sama jsem se v tom však ztrácela.

Po dlouhém hledání jsem našla jednu skvělou fyzioterapeutku, která se zaměřovala na celostní přístup a ta mě naučila, jak se ve svém těle cítit dobře, jak mu naslouchat a jak pochopit souvislosti mezi psychikou, emocemi, pohybem a každodenními návyky. Díky ní jsem si uvědomila, že tělo je celek, který s námi neustále komunikuje a je zapotřebí mu naslouchat.